"Pět let si lámeme hlavu, proč nemá Čeněk v žádné roli úspěch. Teprve před týdnem jsme na to kápli. Čeněk nemá talent."

(Volá parafráze textu hry Záskok, z repertoáru divadla DJC)

Abych byl upřímný, mně je docela jedno, jestli jazykový talent máte nebo ne. A jedno by to mělo být i vám. Schopnost úspěšně komunikovat v cizí řeči je dostupná všem svéprávným, příčetným jedincům bez ohledu na talent a formálně dosažené vzdělání. Na čem záleží, je to, co do toho dáte a jestli máte dobrého průvodce, který vám ukáže cestu.
 
 Činorodý a pracovitý člověk bez talentu porazí líného génia v osmi případech z deseti. 
 
 U kořene vašich problémů bude spíše nevíra v sebe sama. Ta vzešla nejspíš od nějakého mého pedagogického předchůdce, který nedostatek praktičnosti nahrazoval pedantstvím a nulový jazykový realismus suploval nesmyslným perfekcionismem. 
 

Jsem Pavel Musiol, lektor angličtiny a španělštiny. Vystudoval jsem učitelství pro střední školy a ve státním školství jsem si odkroutil pár let, načež jsem přešel na volnou nohu a začal jsem dávat svým dospělým soukromým studentům to, co jim naše školství kdysi nedalo, a jejich dětem to, co jim často nedává ani dnes.

Je ohromující, kolik lidí se podvědomě řídí myšlenkou, že cizím jazykem začnou mluvit teprve tehdy, až se to dokonale naučí.

Jako by chtěli poprvé sednout na kolo teprve tehdy, až vyhrají Tour de France

Lekce číslo jedna, dokonalost neexistuje. A pokud ano, na ulici ji nepotkáte. Na ulici se počítá jen to, jestli jste aspoň rámcově rozuměli a jestli vám někdo rozuměl aspoň natolik, aby jste vyřešili svůj aktuální problém.
 
 To, jestli jste použili správnou gramatiku, je důležité jen, pokud byla nutná k tomu, abyste rozuměli a bylo vám rozumět.
 
 A k tomu vám můžu pomoci docela snadno.  Angličtina ani španělština nejsou jazyky od reality odtržených filosofů splétajících abstraktní vzdušné konstrukce vznešených myšlenek. 
  
 Samozřejmě záleží KDO jste a k ČEMU jazyk potřebujete.

Ač každý potřebuje jazyk k něčemu jinému, pár věcí mají společné všichni

Potřebují v první řadě někoho, kdo ho naučí mít cizí jazyky rád.
 
Někoho, kdo jim trpělivě a zajímavým způsobem vysvětlí, co je třeba vysvětlit.
 
Někoho, koho bude zajímat i to, CO říkají a nejen to, jestli to říkají gramaticky správně.
 
Někoho, kdo jim umožní říct to, co říct CHTĚJÍ, a nejen to, co podle učitele říct MAJÍ.
 
Někoho, kdo ví, k čemu ten jazyk budou požívat a podle toho zvolí náplň kurzu a použité metody.

Jak na to tedy půjdeme?