Jak dosáhnout maxi-úspěchů s "mini-angličtinou"

Aneb v jednoduchosti je síla

Podívejte se na video níže a zjistěte, jak skutečně prakticky využít to, co už nejspíš dávno znáte, přestože už ledacos pamatujete

Myslíte, že jen talentované, technicky zdatné mladší ročníky mohou prakticky používat cizí jazyk?

Něco Vám povím

Narodil jsem se patnáct let před pádem komunismu. Můj první cizí jazyk byl ruština. Učili mě zpívat Kaťušu a nutili vystupovat na recitační soutěži Puškinův památník. Úplně jsem nevěděl, co tam vlastně blekotám, ale myslím, že skutečný Rus by tomu v mém podání rozuměl asi tak stejně jako já. Ale o to nešlo. Cizí jazyk tenkrát nebyl ke komunikaci. Myslím, že soudruhům možná i docela vyhovovalo, že se našim východním bratrům stejně moc rozumět nebudeme. 

První cizí jazyk, kterému jsem rozuměl, byla polština. Naši severní sousedé byli již tehdy tržně naladěni a daly se u nich sehnat pirátské VHS kazety s tituly jako Rambo, Americký Ninja a Robocop. Říkám, že od té doby polsky rozumím, ale nemluvím. Televize ode mě žádnou zpětnou vazbu nevyžadovala.

Moje první střetnutí s angličtinou proběhlo na střední, a ani po třech letech to nebyla žádná sláva. Učili nás přeučení ruštináři, a to stylem, na jaký byli zvyklí. Teprve když přijeli skuteční Angláni a Amíci se něco zlomilo. Těmto lidem bylo vesměs jedno, že máme primitivní gramatiku. Oni sami nebyli žádní pedagogové, ale spíše potulní batůžkáři, co si lektořením vydělávali na dobrodružné cestování po bývalém socialistickém bloku.

Tito lidé mě naučili, jak s tím málem, co jsem věděl a uměl, vyjádřit maximum toho, co jsem chtěl. Nechtělo to ani tak encyklopedické lingvistické znalosti, jako spíš jiný způsob myšlení. Minimalistický.

Myslíte, že jen jazykově talentované mladší ročníky mají právo na úspěch?

Jak jsme si již řekli, za komunistů se úspěch definoval jinak, byly k němu zapotřebí jiné vlastnosti a dosahovalo se ho jinak. Bylo nutné mít ten správný kádrový profil, známosti "tam nahoře" a být politický spolehlivý. Uznáte, že komu se narodíte, se moc ovlivnit nedá a na druhé položky je zapotřebí mít spíše dobrý žaludek než nějaké dovednosti a kvalifikaci. Spousty lidí, a mezi nimi nejspíš i vy, proto na "úspěch" v podstatě rezignovaly. Jakž takž slušně a v klidu žít bylo úspěchem samo o sobě. 

Mladší ročníky mají v tomto směru nesporné výhody. Zaprvé vědí a vidí, že úspěch je možný, aniž by se oddávali rektálnímu alpinismu. aniž by museli prokazovat oddanost vládnoucí garnituře všelijakými sviňárnami, nebo aniž by byli v přízni někoho takového. Jsou také ambicióznější i stran toho, co to takový úspěch vlastně je. Tím, že máte v garáži vůz značky Žiguli a dovolenou trávíte na Balatonu, už dnes nikoho neohromíte. Nekonečně širší jsou možnosti kariérní a profesní. Více se dá podnikat i s penězi, které úspěch přináší.

Mě ani vás nikdo na nic takového nepřipravil, zatímco lidé po revoluci zrození to zjevně sáli přímo s mateřským mlékem. Mají výhodu. Ale nikoliv nepřekonatelnou. My jsme přežili komunisty, jsme z nouze vynalézaví, a umíme z mála vytěžit maximum. Což je přesně to, čeho musíme využít. Aspoň do začátku. Nedostali jsme nic na zlatém podnose, umíme se do věcí opřít a vydržet. Nedocenitelné vlastnosti. Tak jich využijme. 

Jak zdolat první schůdek k úspěchu, aniž bych musel začínat od nuly

Je evidentní, že jednou z hlavních podmínek úspěchu v mnoha oblastech je schopnost mluvit cizím jazykem, minimálně a hlavně anglicky. Ne nutně dokonale, ale prakticky použitelně. Komunisti chtěli hlavě papír. Ten, pravda, neuškodí ale dnes, ale sám o sobě je bezcenný. Máte-li být vaší firmě k užitku, musíte reálně umět. Že máte papír, vám komerční zisk nepřinese.
 
 To Vám samozřejmě říkat nemusím, nejste slepí ani pitomí.  Problém lidí, jako jsme my, spočívá zpravidla v tom, že své předosti nedokážeme využít a použít v praxi. Jazykové kurzy, kterými jsme si po revoluci prošli, nás vybavily značnými teoretickými znalostmi, ve kterých se ale často v praxi topíme. Nemusíme na to jít znovu a od nuly. Stačí z toho, co už víme, vybrat to nezbytné minimum, zavést ho důsledně do praxe a zažít úspěch. Získat víru a vědomí, že to jde, že to půjde i mě, a že nepatřím do starého železa, i když jsem se narodil, kdy jsem se narodil, a i když v mé době platila jiná kritéria  úspěchu. V jakékoliv oblasti.

Hodím vám lano a otevřu dveře

Já jsem učitel jazyků. nemůžu Vás naučit jak podnikat, jak vydělat tunu peněz na finančních trzích. Ale můžu Vám pomoci aspoň ohledně jazykových schopností, které často výše zmíněné doplňují, doprovázejí a možná i podmiňují. Nemusím Vám k tomu ani dávat nic moc nového. Vlastní pílí jste nejspíš získali znalostí víc než dost. Možná někdy až tolik, že nevíte, po které v případě potřeby rychle sáhnout a kde ji rychle mezi ostatními najít. Pomůžu vám tedy z toho skladiště mrtvých informací vytáhnout to podstatné, oprášit to, zbavit rzi. dobře naolejovat, a uvést do praxe. Když uvidíte, že to jede a funguje, můžete časem tenhle základní stroj vylepšovat dalšími součástkami z toho zaprášeného skladiště.

V jednoduchosti je síla. Někdy i krása, ale síla skoro vždycky

Kromě jazyků jsem se tenkrát v devadesátkách učil i karate. Chtěl jsem být jako Bruce Lee nebo aspoň Jean Claude Van Damme. Byla taková doba. Naštěstí jsem měl rozumného mistra. Neučil nás milion technik, alespoň zpočátku ne, ale tři, možná čtyři. Jako hvězda akčních filmů bych se tedy uplatnil maximálně v komediálním žánru a v kleci MMA bych nepřežil asi deset vteřin. Ale kterýkoliv baraba, který by na mě skočil z křoví by dostal kolenem mezi nohy a pěstí mezi oči dřív, než by si kterýkoliv z nás dvou uvědomil, co se vlastně stalo. A o to jde. 
 
 Ve stresu sáhnete po tom nejznámějším a dost možná jediném, co máte. Na finesy nemáte kapacitu. V tomhle ohledu se jazyk a bojové umění nijak neliší. Ostatně, existují cynici, kteří tvrdí, že univerzálním komunikačním prostředkem je právě karate. 

Co vám tedy vlastně nabízím

Máte před sebou úvodní stránku toho, co jednou bude placeným kurzem, na kterém zdeptaní věční začátečníci konečně přivedou to, co už dávno umí, k praktickému užitku. K dnešnímu dni obsahuje tento kurz 4 lekce. Jen čtyři, ale troufám si říct, nedocenitelné. Nestrávíte u nich věčnost, nebudete mít hlavu jako balón ani noční můry, ve kterých budete do čtyř do rána marně přemýšlet, který z 18 časů máte použít zrovna v této situaci.
 
 V těchto zatím čtyřech lekcích se zdarma naučíte:  

• Vyžádat si a poskytnout základní osobní údaje.
• Dotázat na plány a přání a zájmy druhých lidí
• Informovat druhé lidi o svých plánech, přáních a zájmech.
• Popsat, co děláte a co se kolem vás děje.
• Zeptat se, co dělají druzí lidé a co kolem nich děje.
• Popsat prostor a polohu věcí v něm. Třeba pro orientaci v neznámém městě.
• To vše ve třech základních časech.
• A to vše s použitím prakticky JEDINÉHO slovesa.

A pro tuto chvíli naprosto ZADARMO

A nebude to nuda?

Nebude. Je sice pravda, že každé učení je z principu práce a práce není to, co by lidé nějak zvlášť vyhledávali, ovšem právě proto je NUTNÉ si ji zpestřit natolik, aby u ní člověk vydržel dost dlouho, než mu přinese nějaké to ovoce. 
 
 S kurzem "Minimalistická angličtina" to sice jde hodně rychle, ale kouzelnou hůlku bohužel nemám. Na cestě k jazykovému minimu vás tedy prostřednictvím série videí doprovodí obávaný transylvánský upír, hrabě Drákula. Ostatně je k tomu maximálně povolán, neboť se vydal dobrodružnou cestu za novým životem v Anglii. Zjevně nějakou upíří intuicí tušil, že ti, co budou v Rumunsku vládnout po něm, nebudou vysávat jen jednotlivce, kteří měli prostě smůlu, ale pojmou to daleko šířeji. 

Drákula musel bojovat se svými pronásledovateli, skrývat se v páchnoucích kryptách a nechat svou rakev hlídat šílenci pojídajícími hmyz. Vy nebudete muset po celou dobu kurzu ani vytáhnout učebnici, ani si nic psát, ani listovat zažloutlými stránkami tlustých slovníků. Vám bude stačit sem tam na něco kliknout. 

Nabízím vám toto možná počáteční, ale již přínosné stádium svého projektu zcela bezplatně, abyste si ledacos uvědomili a ledacos procvičili. Stačí použít formulář a automaticky vám přijdou přístupové kódy.
 
Nežádám za to vůbec nic, než jen vaši trpělivost a shovívavost s počátečními nedokonalostmi a mouchami. Ocením zpětnou vazbu a podněty ke zlepšení tohoto produktu.

Co Vám to přinese?

Věřím, že tahle otázka je opravdu ryze řečnická. Co vám jako přinese to, že ze sebe anglicky vysypete bez koktání a srozumitelně to, co potřebujete? Že se dokážete při přijímacím pohovu představit a říct, co umíte a co za to chcete? Že se na dovolené najíte v restauraci jako normální člověk a nebude muset na lavičce v parku žvýkat týden starý řízek z domova ze strachu, že v restauraci byste si museli OBJEDNAT? Že třeba můžete, vy dobrodružnější, pracovat v zahraničí? A možná ani ne v Anglii či dalekém USA? I za rohem v Německu mluví anglicky snad už skoro všichni. 
 
 Tak tohle vám to přinese. Pracovní možnosti, sebejistotu, možná i ty peníze. Nebudete se muset stydět před svými syny a vnuky, že neumíte to, co je pro ně hračka, a co je možná důležitější, budete jim více rozumět. Dobře víte, že jejich čeština se té vaší podobá čím dál méně. 
 
 Tak tohle vám to přinese. Nestojí vám to za to? Další ryze řečnický obrat, protože Vás to nestojí k dnešnímu dni opravdu VŮBEC NIC. Je to NAPROSTO ZADARMO. 

Nebudu na Vás nijak tlačit, ale rozhodování raději moc neprotahujte

V současnosti je kurz ZDARMA, protože jsem nemoderně včerejší a má starosvětská výchova mi brání nabízet za peníze něco, co považuji za nehotové. Nicméně tyto čtyři lekce mi zabraly asi tak týden. Jak dlouho mi bude trvat, než kurz dokončím a mé zábrany padnou? Dalo by se říct, že jsem dobrý učitel, ale mizerný businessman. Využijte tedy mé obchodní negramotnosti, dokud trvá. Nebo spíš, dokud manželka nezjistí, co to tu vyvádím.

ANO, Pavle! já chci okamžitý přístup ZDARMA ke kurzu Minimalistická angličtina

Po registraci dostanete e-mail s přístupem do kurzu. Jen je třeba potvrdit odběr.