Veselá španělština

Existuje spousta důvodů, proč se někdo rozhodne naučit se cizí jazyk. Lze rozumně předpokládat, že většina lidí se chce prostě domluvit na dovolené nebo v práci, další jsou okouzleni kulturou dané země, jiní nechtějí nechat krnět své mozkové buňky. Osobně jsem přesvědčen, že je bohužel čím dál více těch, kteří v cizojazyčném prostředí chtějí zamaskovat svou příslušnost ke svému národu, což lze snadno pochopit, stačí si pustit zprávy o tom, jak si ve svých úřadech počínají naší vysocí ústavní činitelé. Ale stejně tak je možné, že některé jazyky jsou prostě… zábavné.

Vezměte si takovou španělštinu. Velmi zábavná řeč. Ovšem její výuka předpokládá zralou osobnost s určitou sebekázní, a jako taková je pravděpodobně nevhodná pro pubertální mládež. Vezměte si učitele, který třídě plné takových jedinců představí jedno ze základních sloves snad v drtivé většině jazyků, sloveso „být.“

Pro neznalé, španělsky se „být“ – ve smyslu relativně stálých stavů – řekne „ser.“ Zde musí takový učitel výklad pravděpodobně na několik minut přerušit a vyčkat, dokud si mladí studenti nesdělí navzájem své dojmy a vzájemně se neujistí, že se nepřeslechli.

A to tihle puberťáci ještě netuší, že minulý čas toho slovesa zní v první osobě „fui“ – vysloveno /fuj/.“ Je jen dobře, že než výuka dospěje k minulému času, nějaká ta doba uplyne a sloveso SER přestane být tak komické. Rozhodnutí příliš výuku uspíšit by zde bylo asi poměrně nemoudré.

Kdyby se pedagog rozhodl odlákat pozornost studentů od této evidentně příliš žoviální gramatiky, a uchýlil se k výuce slovní zásoby, neměl by nejspíš začínat slovem „batoh.“ Ten se totiž řekne „mochila.“ Jelikož Španělé, jak známo, čtou „ch“ jako „č“ vysloví se toto slůvko jako /močila/.

Si to představte. Ser-fuj-močila v jedné vyučovací hodině. Je pravděpodobné, že polovinu studentů by v této chvíli odvážela sanitka s akutními respiračními problémy způsobenými nekontrolovatelnými křečovitými stahy bránice.

Takže učitel, vida, že ani výuka slovní zásoby nevede ke zklidnění situace, může sáhnout k nácviku větných konstrukci. Jelikož v reálném životě musí často studentům říkat, aby si něco odnesli, třeba právě ten nešťastný někde se povalující batoh, mohl by začít právě tímto slovesem. Nést něco pryč se řekne LLEVAR – tedy vysloveno /jevar/.“ To zní po předchozím pozdvižení vcelku neškodně. Rozkazovací způsob tohoto slovesa pro vykání jednomu člověku je „LLEVE“ /jeve/. Podobně jako Češi, řadí Španělé při rozkazování větné členy v pořadí sloveso-nepřímý předmět-přímý předmět. Prostě Odneste-si-to. LLEVE-SE-LO. Napsáno jako jedno slovo, s důrazem na poslední slabice slovesa. Čili /jevéselo/. A veselo zřejmě skutečně znovu bude.

Je více než jisté, že nešťastný španělštinář zatouží, aby byl tuto úvodní lekci byl pojal trochu jinak. České slůvko „kéž“ se španělsky vyjádří „Ojalá.“ Tedy vysloveno /Ochalá./ Je ironií osudu, že i ten nejultrakatoličtější obyvatel pyrenejského polostrova vzývá při podobných příležitostech Alláha: Oh, Allah!“ Na to se při osvobozování území dnešního Španělska od Arabů ve středověku asi trochu zapomnělo.

Jak říkám, veselý jazyk, ta španělština. Zkuste si ji. A nemusíte na to být sami. Hledáte-li učitele, ať už španělštiny nebo čehokoliv jiného, zkuste se podívat na platformu NAUCIM.CZ, kde vás čekají opulentní hody pestrého výběru dle předmětu, ceny či úrovně kvalifikace a stylu výuky. Tak směle do toho.